Ve vesnici

Hned po obědě uháněla Cyrotóna zase do lesa. Byl horký letní den, slunce pražilo jak o závod a les voněl smůlou a jehličím. Cyrotóna prolézala křoviskem k mýtině jako obvykle, ale tentokrát si už nedávala pozor, aby nešustila a nešlapala na suché větvičky, naopak si říkala, že možná bude lepší, když pidižvíci budou o jejím příchodu vědět.

Vykoukla na okraji mýtiny. „Dobrý den,“ pozdravila jí uctivě mladá maminka vedoucí za ruku malinkatého pidižvíka, který se sotva držel na nožkách, nejspíš teprve nacvičoval první krůčky. Cyrotóna odpověděla na pozdrav a zeptala se: „Nevíte, prosím, kde najdu pana Oskara?“ „Oskara?“ zeptala se pidižvice, „kterého Oskara? Oskar je velice běžné jméno, znám jich několik.“ „Aha,“ odtušila Cyrotóna, „ já nevím, jak se jmenuje dál.“ A v tu chvíli se odněkud vynořil Eda.

„Jééé, dobrý den Cyrotóno,“ pozdravil. „Tak už jste tady na to kamarádění.“ „Dobrý den,“ odpověděla Cyrotóna potěšená, že vidí někoho známého. „Nemohli bychom si tykat?“ zeptala se. „Vy vypadáte, že jste asi ještě dítě, já jsem taky dítě a u nás si děti tykají.“ „U nás taky,“ řekl Eda. „Tak si tedy budeme tykat.“ „Počkej tady Cyrotóno, dojdu pro Oskara. Teď už bude mít po úředních hodinách, tak tě tu můžeme společně provést.“ „Po úředních hodinách?“ podivila se Cyrotóna. „Oskar je starosta,“ vysvětlil Eda. „A je to můj starší brácha,“ dodal důležitě. Eda odběhl a Cyrotóna si krátila čekání rozhlížením se po vesničce.

Uprostřed mýtiny stále ležela sklenice, kterou sem včera donesla, ale tentokrát už prázdná, lezlo po ní jen pár mravenců. Odevšad zvědavě vykukovali pidižvíkové a ukazovali si na ní, snažila se jim pokynout na pozdrav, většinou odpověděli, ale někteří se lekli a rychle zalézali zpět do chaloupek nebo zavírali otevřená okna.

Za chvilku se vrátil Eda doprovázený Oskarem. „Dobrý den,“ pozdravila spořádaně Cyrotóna. Měla z Oskara respekt, když teď věděla, že je starosta. „Ahoj,“ odpověděl Oskar. „Eda říkal, že si tykáte, tak já bych se s dovolením taky připojil.“ „Ráda,“ usmála se Cyrotóna. „Polez opatrně za námi, ale ať nikomu nezboříš dům!“ vyzval holčičku Oskar.

Cyrotóna popolezla po kolenou, ale pak si raději stoupla a velice opatrně pidižvíky následovala doprostřed mýtiny, kde ležela sklenice od marmelády. Dávala přitom pozor, aby nikoho nezašlápla, ani nerozbořila některý z domečků. Uprostřed mýtiny se zastavili a Cyrotóna si sedla na bobek.

Oskar zavolal: „Vážení spoluobčané, chtěl bych Vám někoho představit.“ Na prostranství uprostřed mýtiny, které zjevně sloužilo jako náves, se shromáždil dav pidižvíků. Cyrotóna nevěděla, jestli to byli všichni obyvatelé vesnice nebo ne, ale bylo jich hodně. „Tato mladá dáma od velkých lidí se jmenuje Cyrotóna, donesla nám ty dobroty, co se tu v posledních dnech objevily, a chtěla by se s námi kamarádit,“ pokračoval Oskar. Cyrotóna pokývla všem na pozdrav a tak trochu jim zamávala, protože nevěděla, jak se v téhle situaci zachovat. Zaslechla pár nesmělých volání: „Dobrý den.“ „Ahoj.“ „Těší mě.“ „Dobrý den,“ řekla proto sama nahlas, aby nebyla za nezdvořačku, jak říká máma.

Pidižvíci si Cyrotónu prohlíželi, až začala být trochu nervózní. Vzala do ruky prázdnou sklenici od marmelády. „Jestli chcete, odnesu jí, ať neděláme v lese nepořádek. Teta Eva do ní zase udělá marmeládu, třeba až budou meruňky.“ „No to byste byla hodná, slečno,“ ozvala se korpulentní starší dáma v barevných šatech. „A nemohla byste odnést také támhleto?“ ukázala palcem za sebe k okraji mýtinky.

Cyrotóna se podívala tím směrem a uviděla dvě plastové láhve od vody, konzervu od paštiky, igelitový sáček a několik obalů od oplatek a čokoládových tyčinek. „To tady nechali velcí lidé, třeba jim to teď chybí a nám to tady jenom překáží,“ pokračovala starší dáma. „Kdepak, to se k ničemu nehodí,“ zavrtěla hlavou Cyrotóna. „To tady lidé nechali, protože jsou líní. Ale odnesu to, ať tu nemáte nepořádek.“ „Děkujeme,“ ozvalo se z několika míst zároveň. Cyrotóna sebrala odpadky. Domluvila se s Edou, že přijde zítra ráno. Odpadky odnesla do kontejnerů, co stojí dole u křižovatky, a pěkně je roztřídila. V dobré náladě hopkala zpátky domů a prozpěvovala si.