O zvířátkách

SLONI

Šli, šli sloni savanou,
kam se asi dostanou?
Přejít celou Afriku
mají sloni v malíku.
Slon je velký cestovatel
a cestuje za pakatel
vlastní nohy totiž má
a letadlem nelétá.

ZLOBIVÝ PEJSEK

Na posteli leží pes,
kams to pejsku, kams to vlez‘?
Že se psisko nestydí,
postel je přec pro lidi!
Nestydím se ni za mák,
neb jsem pejsek nestydák!

PRASÁTKO A TELÁTKO

Prasátko šlo jetelem,
potkalo se s teletem.
„Kam, prasátko, na procházku?
Proč máš mašli na ocásku?“
„Na ocásku nosím mašli,
aby mě zas večer našli.
A kam jdeš ty, telátko,
tma už bude zakrátko!“
„Bloudím tady, milé prase,
ztrácím se já zas a zase.“
„Nic se neboj, milé tele,
vyvedu tě hned z jetele.“
A tak naše prasátko
zachránilo telátko.

KACHNY

Po potoce kachny plují,
vzájemně se oždibují.
Tuhle pírko, támhle čmelík,
byl by toho plný kbelík!
Kachny čistotní jsou ptáci,
hygiena jim dá práci.
Závěrem vždy bývá lázeň,
kachnám to prý zvedá kázeň.

HROCH

Hroch je zvíře vodní,
koupe se den po dni.
V Nilu se jen povaluje
a do vody odfukuje.
Když hrocha Nil unaví,
tak se koupe na Labi,
na Sázavě, na Vltavě,
tohle všechno zvládne hravě.

PEJSEK

Pejsek kouše kostičku,
bolavou má tlamičku.
Dnes jí ještě musí sníst,
zahrabat, či jinak skrýt.

Pejsek kouše kostičku,
slintá při tom trošičku.
Kost je dobrá, šťavnatá,
oválená od bláta.

Pejsek kouše kostičku,
obrousil si stoličku.
Hrabe díru velkou dost,
aby ukryl tam tu kost.

RYBA

V akváriu pluje ryba,
ocasem i ploutví hýbá,
moc řečí ta ryba nemá,
až se bojím, že je němá.

V akváriu pluje ryba,
jestlipak je vůbec živá?
Bílé bříško ukazuje,
na vlnkách se pohupuje.

JEŽEK

Ježek v noci šlape lesem,
naplňuje všechny děsem.
Dupe, mlaská, funí tuze,
všichni sedí v němé hrůze.
Strašidlo, že v lese mají,
zvířátka si povídají.

SLEPICE

Slepice jde po dvoře
a má kroužek na noze,
neb je velká parádnice,
ale hloupá převelice.
Vajíčka nám snáší však,
je to užitečný pták.

STONOŽKA

Leze, leze stonožka,
prvá, druhá, stá nožka.
Bydlí u nás kuchyni,
kdesi dole pod skříní.
Koupit boty na stonožku,
to dá asi pěknou fušku.
Ptám se tiše stonožky:
„Kdo obouvá tvé nožky?“
Stonožka nic neříká
a jenom dál pospíchá.

KŘEČEK

Křeček, malé zvířátko,
vstává jenom nakrátko.
Prospí tiše celý den,
až večer je probuzen.

Když se vzbudí v poledne,
málem hrůzou pobledne.
Rychle si dá trochu zrní
a dál spokojeně chrní.

Večer křeček probouzí se,
na tlapičky postaví se.
Rozběhne se pokojem
a je velmi spokojen.

Pod postel se křeček schová,
ještě jednou zas a znova.
Tiše tlapká pod skříní,
občas trochu zavrní,
zaprská a zabručí,
schová se pak v papuči.

Když se křeček vyběhá,
do domečku zalézá,
nají se a zas jde spát,
malý tichý kamarád.

KOČIČKA

Jde kočička na procházku,
mašličku má na ocásku,
našlapuje velmi tiše,
není skoro vůbec slyšet.

Jde kočička na procházku,
ta nechodí na provázku,
jako chodí psíci,
malí nezbedníci.

Jde kočička na procházku,
nese kočkám na ukázku
myšku, kterou chytla venku,
míček, hračku, podkolenku.

Jde kočička na procházku
a nemyslí na docházku,
ve škole by měla býti,
místo toho chce ven jíti.

Jde kočička na procházku,
potká žabku na oblázku,
žabka na ní zakvákala
a pak tiše odskákala.

SOVA A LIŠKA

Sova houká v lese,
až se šiška třese.
Každou noc to houkání
budí lišku ze spaní.
Liška volá na sovu:
„Ztichni, já spát nemohu!“
Sova nedbá toho přání,
znovu se dá do houkání.

PAVOUK

Pavouk osm nohou má,
často si je počítá.
První, druhá, třetí noha,
pod bříško je radši schová.
Čtvrtá, pátá nožička,
stočí se do klubíčka.
Šestá, sedmá, osmá
a odpluje do sna.

MLSNÁ ŽÁBA

Žába po blátě skáče
a myslí na koláče.
Takhle koláč s tvarohem,
kdyby našla za rohem.
Žába skáče za roh,
však není tam tvaroh.
Našla aspoň rohlík,
taky bude dobrý.

ŠTĚŇÁTKO

Zavři oči, štěňátko,
spinkej aspoň nakrátko,
až se potom probudíš,
zas nás trochu pozlobíš.

Mlíčko ti dám napapat,
po tom budeš hezky spát.
Ten, kdo spinká, nezlobí
a já jdu mít nádobí.

Až se vyspíš do růžova,
budem si hrát zas a znova.
S míčkem, klackem, papučí
to jsou vše hry štěněcí.

OVCE

Ovce, ovce, ovce
jdou do kopce s kopce.
Trávu žvýká první, druhá,
do kopečka to jde ztuha.
S kopce ovce směle běží,
zastavit je lze jen stěží.
Na to máme hafíka,
štěkáním je zaříká.

SLEPICE Z VESNICE

Pod kopcem je vesnice,
v té vesnici slepice.
Zobou zrní, vejce snáší,
z nebe sokolík je plaší.
Panímáma sype zrní,
až jí z toho ruka brní.
Slepice se neptají
a jenom dál zobají.

SOVA PAŘIČKA

Když je v lese klidná noc,
houká sova o pomoc.
Hů, hů, hů, hů, hu, hu, hu,
já už tady nebudu.
Chci mít trochu vzrušení,
ne jen klidné bydlení!
Noční život veselý je,
v lese se ho neužije.
Sova letí směrem k městu,
směle tmou si razí cestu.
Ve městě pak sova hýří,
až si peří rozčepýří.
Já druhý den ptám se sovy,
ačkoli vím, neodpoví:
„Co jsi v noci dělala,
žes celý den prospala?“

KACHNA A MYSLIVEC

Kachna zašla na plovárnu,
nedivte se – v tomhle parnu.
Uviděl jí mysliveček,
chtěl mít pírko na čepeček,
vytáh‘ z tašky flintičku,
vystřelil na kachničku.
Kachnu mysliveček minul,
div že při tom nezahynul.
Mířil pažbou na ní,
svojí zrádnou zbraní,
prostřelil si hlavičku,
málem skončil v peklíčku.

MOUCHA

Moucha po skle leze,
chce roládu beze,
ta je za sklem na stole,
přímo vprostřed pokoje.
Moucha sliny polyká,
až se skoro zalyká.
Roláda tak voní,
zakousnout se do ní!

KOZA A VLK

Běží koza, běží,
protože chce přežít.
Po louce jí honí vlk,
koza se dá na úprk.
Nebuď, kozo, hloupá,
na běh si vlk troufá.
Když mu rohy nastavíš,
potom něco uvidíš,
když uděláš trk, trk, trk,
dá se zas vlk na úprk.

BLECHA

Leze bleška v kožichu,
medvědovi na břichu.
Kousne bleška medvěda
a medvěd pak nevěda,
kdo ho kouše na bříšku,
hledá blechu v kožíšku.

JEŠTĚRKA

Ještěrka si ještěří
na zdi hradu Veveří.
Na Veveří devět věží
ještěrka je hledat běží.