Rozloučení

„Slečno, vstáváme!“ ozvalo se nad Cyrotónou a někdo jí stáhl deku z nohou. Achjo, máma budí a prudí, pomyslela si Cyrotóna. S mručením a brbláním se posadila na posteli. „Vstávej, už je skoro půl desáté,“ pokračuje máma. „Dneska musíme do Prahy, večer odlítáme, tak ať stihnu zabalit.“ Cyrotóna se leknutím úplně probudila a otevřela oči. Zapomněla, že dnes odlétají s rodiči do Řecka! A potom pojedete na tábor a pak už bude konec prázdnin. Musí se rozloučit s pidižvíky.

Rychle vyskočila z postele, natáhla kraťasy a tričko a obula tenisky. V běhu popadla v jídelně rohlík. „Kam letíš?“ volá máma. „Musím se rozloučit s holkama,“ odpovídá Cyrotóna a šněruje si tkaničky s rohlíkem v puse. „Dobře, ale ať jsi během půl hodiny zpátky, potom pojedeme.“ „Jasně,“ volá už v běhu Cyrotóna doprovázená šňafajícím Šnapem, který nemá rád, když někdo křičí nebo běhá a vždycky se z toho rozštěká.

„Počkej, Šnapíku, hned jsem zpátky,“ zavřela mu Cyrotóna vrátka před nosem.

Rozeběhla se k lesu a na mýtinku k pidižvíkům dorazila celá udýchaná. Nikoho z kamarádu neviděla.

„Prosím vás, nevíte, kde bydlí malý odvážný Eda?“ zeptala se okolo jdoucího výrostka. „Jasně, támhle pod bukem,“ ukázal chlapec a pokračoval někam za prázdninovým dobrodružstvím. Cyrotóna opatrně došla k domečku s mechovou střechou přiléhajícímu ke kořenům vysokého buku. „Haló,“ zavolala tiše směrem k oknu. „Edo, jsi doma?“

Z okna vykoukla hlava, nepatřila Edovi ale usměvavé starší paní s šedivými vlasy. Asi Edova babička, pomyslela si Cyrotóna. „Dobrý den,“ pozdravila způsobně. „Prosím, je Eda doma?“ „Á ty budeš ta jeho velká kamarádka,“ řekla se spokojeným úsměvem babička a prohlížela si Cyrotónu od hlavy k patě. „Kdepak, Edánek tu není, šel se s kamarády koupat na Peřejky.“ „Děkuju,“ poděkovala Cyrotóna a snažila se rozpomenout, kudy to šli onehdy s pidižvíky na koupačku.

Prodírala se křovisky, až nakonec skutečně došla k zurčivému potůčku. Šla proti proudu a volala: „Edo! Magdo! Viki! Kájo.“ Rozhlížela se, jestli někoho z nich neuvidí.

Najednou se zpoza smrkového pařezu vynořil Eda. „Co tu hulákáš jak na lesy?“ ptal se pobaveně. „Musím se s vámi rozloučit,“ vyhrkla udýchaně Cyrotóna. Za Edou se postupně vynořily hlavy celé partičky pidižvičích kamarádů.

„A proč?“ ptal se zvědavě Viky. „Dneska odlétáme k moři a potom jedu na tábor a pak už bude po prázdninách a budu muset do školy,“ vysypala ze sebe Cyrotóna. „A to už jako nikdy nepřijdeš?“ zeptala se smutně Dorotka. „Ale jo, přijdu, ale jenom o víkendech, kdy není škola,“ odpověděla Cyrotóna. „To je dobře,“ usmála se Dorotka.

„Já bych vám poslala od moře pohlednici, ale k vám do vesničky asi pošta nechodí.“ „Jak nechodí?“ skoro se urazil Kája. „Nám přeci nosí poštu paní Huňáčová, co bydlí na naší borovici,“ řekl hrdě. „Cože, pošťačka bydlí na stromě? Proč nebydlí v domečku, jako vy ostatní?“ nechápala Cyrotóna. „Protože je veverka,“ zasmála se Magda, „a bydlí na stromě u Kájovy chaloupky,“ dodala.

Eda na chvilku zmizel a najednou se odněkud vynořil. V ruce nesl krásnou lesní květinku posetou drobnými modrými kvítky. „Tu máš,“ podal jí Cyrotóně, "ta je na rozloučenou.“ „Děkuju,“ zjihl Cyrotóně hlas. Postupně se rozloučila se všemi maličkými kamarády a slíbila, že po prázdninách, hned jak to půjde, se zastaví ve vesničce. Ale teď už musí pelášit zpět.

„Říkala jsem půl hodiny,“ houkla nevrle máma. „Tohle byla skoro hodina, spakuj se a mazej do auta. Musíme zabalit, Šnapa dát k babičce, nevím, kde mi hlava stojí, a ty někde lítáš,“ hartusila.

Od ranveje ruzyňského letiště se s řevem motorů odlepilo dopravní letadlo. Podvozek zajel do trupu a letadlo stoupalo vzhůru. Za okny byla tma. Holčička Cyrotóna seděla uvelebená na sedadle v kabině pro cestující. Otevřela knížku, kterou měla na klíně, a nahlédla do ní. Na bílém ubrousku mezi stránkami ležela vzorně rozprostřená lesní kytička s modrými kvítky. Cyrotóna k ní přivoněla a zasněně se zadívala někam do dáli. Až budu velká a dospělá, stanu se spisovatelkou a o tom všem, co jsem s pidižvíky zažila, napíšu knížku, pomyslela si, než jí monotónní hučení letadla uspalo.