Kdo k nám chodí na zahradu?

Druhý den po snídani vzal táta kus silného ocelového drátu ohnutého na konci do háčku a šel s ním spravit nadzvednutý plot. Chodil sem a tam podél plotu, keře odhrnoval a za chvíli si začal mumlat, „to jsem blázen, to jsem blázen“. Cyrotóna ho z lavičky pozorovala a drbala Hlodáčka za ušima. Pak jí to nedalo, odložila Hlodáčka do ohrádky a šla se za tátou podívat. „Co je tati?“ „Ale hledám tu díru v plotě, co jsme jí viděli včera večer. To zvednuté pletivo. Chtěl jsem to opravit, ale nemůžu to najít,“ odpověděl táta. „Asi se mi včera v té tmě jenom něco zdálo,“ řekl nakonec a šel pryč.

Cyrotóně se to nezdálo. Nadzvednutý plot přeci viděla už odpoledne, ne jen potmě. Zalezla mezi keře a drátěný plot a zkoumala ho kousek po kousku, až konečně našla tu sotva znatelnou pidi pěšinku ze včerejška. Teď byla přerušená plotem, který vzorně přiléhal až dolů k zemi. Při bližším prozkoumání Cyrotóně přišlo, že ten plot na jednom místě pár centimetrů nad pěšinkou vypadá nějak zprohýbaně. Skoro jako by ho někdo ohýbal sem a tam.

„Ahoj Tony,“ ozvalo se najednou hlasitě z druhé strany plotu. Cyrotóna se lekla, až nadskočila. Zvedla hlavu a podívala se, kdo jí tak vylekal. Na pěšince za plotem stála menší boubelatá holčička s kudrnatými zrzavými vlasy a pihatým nosíkem. V ruce držela koš jahod a světlé tričko měla místy vylepšené o pár červených skvrn zjevně také jahodového původu. Maruška Kudrnová!

„Ahoj Marů,“ odpověděla Cyrotóna. „Vy už jste taky přijeli, to je super,“ rozzářila se. „Jak dlouho tu budete? A co vízo, dobrý? A ségra je tu taky?“ sypala jednu otázku za druhou. „Vízo dobrý, ségra tu je taky a hlídá nás jenom babička. Nevím, jak dlouho tu budem. Asi dlouho, v Praze nám předělávají byt. Kompletní rekonstrukce, říkala máma. Je to prý horší než vyhořet a bude to trvat dvakrát tak dlouho, než slibovali. To taky říkala máma,“ doplnila Maruška. „Nechceš zajít k nám?“ zeptala se Maruška. „Dáme si jahody a limošku a probereme to,“ ukázala na košík. „No jasně, jenom to řeknu mámě,“ opáčila Cyrotóna a letěla zpět do chaty.

„Mamííí, já jdu ke Kudrnům, jo?“ zahulákala zplna hrdla směrem ke kuchyni. Máma se jí ale vynořila za zády, na rukou rukavice, na hlavě obrovský slamák a v ruce plecí motyčku. „Co tu ječíš jak na lesy?“ „Jéé, ty jsi tady,“ podivila se Cyrotóna. „Jdu ke Kudrnům, jo?“ „Jasně, ale do sedmi koukej být zpátky, ať zas pro tebe nemusím chodit a zapni si ty sandály, ať se nepřerazíš.“

Holky Kudrnovic trávily velkou část prázdnin na chatě dole u řeky v osadě, kde byla spousta malých chat namačkaných na sebe. Cyrotona proto musela seběhnout kus cesty z kopce dolů. Vzala to zkratkou mezi chatami, kterou znají jen místní, tak tam byla hned. U Kudrnů měli na malé zahrádce u maličkaté chaty taky houpačku a skluzavku a navíc ještě pískoviště, kde teď seděl Jožin, malý bratříček Marušky a Terky, a spokojeně plácal bábovičky. Když uviděl Cyrotónu, vyskočil a s křikem: „Návštěva, návštěva!“ upaloval do chaty.

Na práh vyšla paní Kudrnová, babička Marušky a Terky. Cyrotóna jí pěkně pozdravila a za chvíli už seděla s děvčaty u zahradního stolku pod starou hrušní, jedly střídavě jahody a třešňovou bublaninu a pily k tomu limonádu. Měli si tolik co říct! Co všechno se dělo ve škole, jaké mají nové hračky a kam pojedou s rodiči na dovolenou. Celý zbytek odpoledne Cyrotóně uběhl ve veselém štěbetání a hraní. Když jí Maruška s Terkou vyprovázely před sedmou hodinou zpátky k chatě na kopci, ani si nevzpomněla na zohýbaný plot a po večeři si bez řečí vyčistila zuby, lehla do postýlky, a jak říká babička „padla za vlast“. Což má znamenat, že hned usnula, jako když jí do vody hodí.