Co bychom se báli na Prosecké skály

Prosecké skály se rozkládají mezi Libní a Prosekem. Nečekejte nějaký velkolepý skalní útvar, přesto však stojí za návštěvu. Jedná se o pískovcové skály, v jejichž podzemí je údajně labyrint jeskyní a chodeb, který vznikl důsledkem těžby pískovce. Přístup do podzemí je však zakázán. Více informací o Proseckých skalách naleznete například zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Proseck%C3%A9_sk%C3%A1ly. Přes Prosecké skály vede naučná stezka a za hezkého počasí zde potkáte hodně lidí, zejména běžců a pejskařů. V oblasti Proseckých skal také často přebývají bezdomovci, ale za sedm let, co sem chodím na vycházky, jsem se nesetkala s žádným konfliktním nebo agresivním chováním „místních obyvatel.“

Vycházku začneme u tramvajové zastávky Vosmíkových. Přejdeme stejnojmennou ulici na nároží u pohřebního ústavu a dále pokračujeme ulicí Na Sypkém až ke křižovatce s ulicí Františka Kadlece. Zde zahneme doprava a zároveň odbočíme z ulice Františka Kadlece na chodník pro pěší, který stoupá po vrstevnici přilehlého svahu, projdeme malým parčíkem, ve kterém bývá i v parném létě příjemný stín a chládek, pokračujeme po cestě pro pěší za bytovými domy ne příliš starého developerského projektu. Po levé straně si všimneme oploceného prostoru bývalého lomu. Na konci chodníku se napojíme na dlážděnou cestu slepého konce ulice U Pekařky, ale hned z ní opět sejdeme. Zahneme vlevo na cestu vedoucí pod sportovním areálem AC Praha a pokračujeme po této cestě dále směrem vzhůru. Po levé straně za budovami zázemí hřiště je k vidění výběh obývaný kozami a někdy také prasetem. Oblíbená atrakce zejména u dětí. Pokračujeme až na konec asfaltové cesty a dále po pěšince, která na ní navazuje a které se budeme držet i nadále. Pěšina se stáčí doleva a následně u lesního jezírka, které je bohužel obvykle zaneřáděno odpadky, doprava a stále se stoupá do kopce. Pěšina se napojuje na cestu vedoucí kolmo k ní po vrstevnici.

Vydáme se doprava, pískovcové skály, po kterých se toto rozhraní Libně a Proseka jmenuje, budeme mít po levé ruce. Cestou narazíme na informační tabule naučné stezky, kde si lze přečíst zajímavé informace o Proseckých skalách a jejich podzemí. Dojdeme až ke slepému konci ulice Na Rozhraní. Těsně před koncem pěšiny a porostu si po levé straně všimneme zbytků základů a zdiva domu. Bohužel se mi nepodařilo zjistit jakého. Slepou ulicí Na Rozhraní dojdeme k Prosecké. Zde je možné nasednout na autobus směrem na metro C Letňany nebo naopak na Palmovku. Pokud ale nejsme procházkou natolik zmoženi, aby se nám již nechtělo pokračovat dále po svých, doporučuji vrátit se do Libně přes Labuťku.

Přejdeme Proseckou ulici směrem k bobové dráze a vinici Máchalka. Ve vybrané dny a hodiny je možné zakoupit víno z místní produkce http://www.machalka.cz/html/aktuality.html. Kdo na to má kuráž, může se svézt na celoroční bobové dráze http://www.bobovadraha.cz/. Dále pokračujeme po cestě vedoucí mezi bobovou dráhou (tu budeme mít po levé ruce) a kynologickým cvičištěm. Na křižovatce cest kousek za psím cvičákem se dáme vpravo a pokračujeme stále rovně. Pozor, celoročně je zde kromě pejskařů i dost cyklistů a běžců. Dojdeme až k podivné směsi zahrádek, chatek a rodinných domků, tedy na Labuťku. Pokud budete mít chvilku času, doporučuji projít i těch pár příčných uliček očíslovaných římskými číslicemi, co zde vybíhají z hlavní ulice, na kterou po cestě přijdeme. Je to bizarní zákoutí, ve kterém si nebudete jisti, zda jste ještě stále v Praze. Pryč se odsud dá dostat po silnici, která protíná Labuťku od severu na jih. Pokud půjdeme na sever, dojdeme po chvilce k Prosecké ulici. Zde je možné na zastávce U Kříže nasednout na autobus, nebo dojít až k Zenklově ulici a zde využít tramvajovou linku 10 nebo 3. Pokud jste cestou dostali žízeň nebo hlad, doporučuji návštěvu hostince U Karla IV. na rohu Srbovy a Zenklovy ulice. Jedná se o jedno z míst legendárně spjatých s Hrabalem a Boudníkem a i nyní v 21. století stojí návštěva za to, a to nikoli kvůli legendě, ale kvůli pivu i jídlu, které zde dostanete. Pokud se vydáme z Labuťky na jih, skončíme na dost neutěšeném místě – na dvouproudé Čuprově ulici, ale cestou je možné obdivovat zbytky původního viničního domku a v blízkosti vrakoviště nasát autentickou atmosféru drsnější tváře Libně. Z tohoto koncového místa se dá velice pěkně pokračovat do Podviní, ale o tom až zase příště.

Trasa procházky na Mapy.cz.