Podlipného Svět posledních věcí člověka

Vycházku začneme na Palmovce, důležité to křižovatce osmé městské části a Libně zvláště. Kdo má zájem, může si prohlédnout rozestavěnou a momentálně „mrtvou“ stavbu budoucí radnice na rohu Sokolovské a Zenklovy ulice, ať má představu, jaký tu jednou budeme mít pěkný rathaus, bude-li kdy dostavěn.

Z Palmovky půjdeme Zenklovou ulicí směrem na Kobylisy, tj. na sever. Ulice se jmenuje po významném československém politikovi, pražském primátorovi Petru Zenklovi. Kdo chce, může si udělat malou odbočku do ulice Na Hrázi, místu legendárně spojenému s Bohumilem Hrabalem. Dům, ve kterém zde Hrabal v 50. letech bydlel, budete hledat marně, už nestojí. Připomenout si jej můžete pohledem na Hrabalovu zeď vytvořenou v roce 1999 Tatianou Svatošovou.

Na Elsnicově náměstí (u světelné křižovatky) se pokocháme pohledem na stáří další libeňské architektonické legendy – paláce Svět. Dnes tato unikátní stavba (více se o ní dozvíte např. zde https://cs.wikipedia.org/wiki/Palác_Svět) působí vskutku žalostným dojmem. Okna zatlučená dřevotřískou, stopy po odbourané přístavbě a celkově velice neutěšený stav. Kdo by věřil tomu, že tady dříve bylo kino, restaurace, bufet a moderní byty? Však netruchleme a pokračujme dále, jsme teprve na začátku dnešní vycházky.

Od paláce Svět přejdeme světelnou křižovatku k soše JUDr. Podlipného, pražského starosty a významného politika sklonku 19. století. Ač zpravidla pokálen od ptactva, působí i v této neživé formě dojmem rozhodného a energického muže. Aby ne, když se mj. zasloužil o připojení Libně ku Praze a krom Prahy zvládl starostovat i Českou obec sokolskou.

Socha JUDr. Podlipného stojí na rohu malého parčíku, který se rozprostírá před Libeňským zámkem. Zámek v současnosti slouží potřebám úřadu městské části a je veřejnosti částečně přístupný, mj. se zde pořádají výstavy, koncerty a svatební obřady. Pokud se Vám to podaří, doporučuji návštěvu malebné zámecké kaple.

Od zámku pokračujeme směrem k Vltavě okolo populárního bistra U Žabáka a dále podél Rokytky a Löwitova mlýna ulicí U Českých loděnic. Jedná se o příjemnou pěší kolonádu, oblíbené místo Libeňáků pro procházky, venčení psů nebo běžecký trénink, ale pozor na cyklisty, protože po téže komunikaci vede i cyklostezka. Při pohledu vlevo se cestou podél ramene bývalého libeňského přístavu můžeme pokochat pohledem na bytovou výstavbu pro ty, kteří mají k vodě natolik pozitivní vztah, že jim nevadí nějaké to vyšplouchnutí přízemí při příští povodni.

Dojdeme k velikému a nedávno zrekonstruovanému dětskému hřišti. Pro ty z nás, kteří s sebou mají malé děti, vycházka pravděpodobně končí, případně bude pokračovat jen za cenu křiku, přemlouvání a čokoládových či jiných úplatků. Na louce před hřištěm je studánka Libeňka. Nedoporučuji pít, ale z vlastní zkušenosti nevím, zda je voda pitná. Náš pes jí občas pije a zatím je naživu.

Dále půjdeme parkovou cestou stoupající od hřiště nahoru do stráně a doprava. Takto dojdeme až na vyhlídkovou terasu s výhledem na Vltavu a Karlín. Kvalita výhledu je dána ročním obdobím – čím méně listí, tím lepší vyhlídka.

Potom se otočíme a pokračujeme cestou stoupající po úbočí podél zahrádkářské kolonie a za zadním traktem ubytovny na další vyhlídkové místo.

Projdeme parkem Thomayerovy sady k secesní budově gymnázia. Ta určitě stojí za prohlídku, i když bude možná jen zvenku. Kdybyste někdy měli možnost prohlédnout si budovu gymnázia i zevnitř, určitě běžte, stojí to za to (třeba za ty přijímačky, co kvůli tomu budete muset dělat).

Po prohlídce gymnázia sejdeme dolů ulicí U Libeňského zámku směrem k Zenklově ulici, na křižovatce odbočíme doleva a pokračujeme v obdivování místní architektury v podobě budovy Sokolovny a kostela sv. Vojtěcha, vše v secesním slohu. Tím jsme vyčerpali nejznámější skvosty libeňské architektury. Nyní nás čeká drsnější část Libně.

Pokračujeme ulicí U Meteoru, po pravé straně míjíme budovu Úřadu MČ Praha 8, stejně tak o něco výše umístěné tesco baráky jsou budovami ÚMČ. Vlevo uvidíme nejprve fotbalové hřiště SK Meteor, následně psí louku, za kterou se obehnána zdí skrývá Grábova vila. Malebná továrnická vila z konce 19. století, nyní sloužící několika odborům Úřadu MČ Praha 8. Nad psí loukou se můžeme zajít podívat do areálu „Košinka“ souboru několika dříve továrních budov nyní využívaných pro různé podnikatelské účely, v nedávné minulosti zde sídlil i hudební klub Abaton. Celá lokalita nese, jako řada míst v Libni i přilehlých čtvrtích, pojmenování po zemědělské usedlosti, která zde stála předtím, než přišly továrny i dnešní sklady a firemní sídla.

Vrátíme se zpět ke křižovatce ulic U Meteoru a Povltavská, případně, pokud jsme si odpustili odbočku, pokračujeme rovnou a zanoříme se do podchodu, který nám umožní podejít frekventovanou Povltavskou i přilehlou železniční trať. Vynoříme se na slepém konci ulice Kandertova na kraji parku „Na Košince“ nazývaného někdy také „Pod Korábem“.

Toto je již ta drsnější část naší libeňské pouti. Pokud budeme mít štěstí, bude podchod pouze prodchnut zápachem moči a ozdoben několik odpadky. Pokud štěstí mít nebudeme, narazíme zde na nějaké obyvatele ulice, případně milovníky intravenózně podávaných omamných a psychotropních látek. To samé platí i pro park.

Parkem projdeme buď přímo nahoru po Korábských schodech, nebo po diagonální cestě nejprve doprava a pak zpět doleva tak, abychom skončili na jeho severozápadním konci u základní a mateřské školy Na Korábě. Pokračujeme doleva ulicí Krejčího podél již zmíněné školní budovy a hřiště, které patří k mateřské škole, směrem ke hřbitovu.

Pokud máte rádi hřbitovy, zajděte dovnitř. Libeňský hřbitov je předměstský hřbitůvek s klidnou atmosférou, kde vás nečekají žádná překvapení v dobrém ani zlém smyslu toho slova. Můžete zde najít hrob Karla Hlaváčka, dekadentního básníka a prvního předsedy libeňského Sokola. Kuriózní je pamětní deska prvního pohřbu, instalovaná u vstupu. (Zde můžete porovnat podobu brány z roku 1920 a 2013: http://wendigo.online-siesta.com/refoto/?photo=hrbitov)

Jestliže si zastávku na hřbitově odpustíme, pokračujeme ulicí Krejčího dále mezi hřbitovní zdí a plotem zahrádkářské kolonie až na vyhlídku na jejím konci. Odtud si můžeme prohlédnout Holešovice, Karlín a mnohé další části pražské.

Pokud se zrovna nehodláme vrhnout střemhlav ze srázu na koleje, nezbývá nám jiná cesta zpět, než se otočit čelem vzad a vrátit se, odkud jsme přišli. Tedy existuje zde i pěšinka vedoucí křovinami s kopce dolů k ulici Bulovka, ale nikomu to nedoporučuji. Leč, přežila jsem ten sestup před pár lety i se synem v břiše, takže se to dá a kdo má dobrodružnou povahu a bláto ani trní mu nevadí, ať se tam klidně vydá.

Pokud se vrátíme zpět jako normální nedělně vycházkující měšťané, pokračujeme ulicí Na Korábě, po druhé straně hřiště i základní školy, až k Zenklově ulici. Vyjdeme kousek nad tramvajovou zastávkou Vosmíkových, odkud se můžeme dopravit pražskou MHD kam libo.

Pokud Vám na procházce vyhládlo a nevyhýbáte se cizokrajné kuchyni, doporučuji doplnit energii ve vynikající pákistánské restauraci Rana na rohu ulic Na Dědince a V Zahradách, ale pokud Vás cizí chutě nelákají, najdete v okolí i českou klasiku.

Příští vycházka bude tak trochu okrouhlá.

Mapa procházky na Mapách.cz.