Plány

Minul víkend a Cyrotóně už začínalo pomalu dělat starosti, že nic nepodnikla ve věci záchrany zajíčků před pytláky. Plán měla, což o to, ale provést ho bude těžší. Na to by se potřebovala domluvit s pidižvíky a tajně se vytratit v noci z chaty. Nic z toho zatím nezvládla, protože trávila dny i noci s Mařenkou a Terkou a ty na pidižvíky nevěří a těžko říct, co by si myslely o zásahu proti pytlákům. Alespoň jí nevědomky pomohly s problémem, jak se dostat nepozorovaně v noci ven.

Terezka měla klíče od chaty paní Kudrnové, aby tam mohly chodit zalévat a na kontrolu. V neděli večer pršelo a holky se nudily. Potom Terezku napadlo, že prozkoumají maličkatou půdu nad jejich chatou. Kramařily tam docela dlouho, protože tam byla spousta zajímavých věcí. A jednou z těch zajímavostí byl i stan. Krásny zelený stan pro celou rodinu. Terka vyprávěla, že ho koupil jejich táta a plánoval, jak budou všichni jezdit kempovat. V Čechách i k moři. Jejich táta je totiž dost dobrodružná povaha, jak poznamenala Mařenka. Ale paní Kudrnová asi moc dobrodružnou povahu nemá. Se stanem byli jednou na týden u Baltu a pak zcela rezolutně prohlásila, že na další stanovou dovolenou jí už do smrti nikdo nedostane. Od té doby je stan tady na půdě.

„A co kdybychom si ho postavily u vás před chatou na zahradě a spaly v něm?“ napadlo Marušku.
„Zkusit se to může,“ pokrčila rameny Cyrotóna, „uvidíme, co máma na to.“
„Jasně, tábornice. A jestli vám bude v noci zima, tak ne že zalezete do chaty,“ zahrozila máma v žertu prstem, „to by vůbec nebylo tábornické. A umíte to postavit?“
Holky se po sobě rozpačitě podívaly. „Vlastně nevíme,“ přiznala za všechny Cyrotóna.
„Tak když vám to nepůjde, pomůžu. Ale počkejte do rána, až uschne tráva po dešti.“

Nakonec stan s máminou pomocí postavily a mohly si v něm v pondělí v noci ustlat. Uniknout ze stanu bude jistě snadnější než z chaty, uvažovala Cyrotóna, ale co Tereza s Mařkou, co řekne jim? Po dlouhém uvažování se rozhodla holky do akce zapojit, ale o pidižvících jim raději neřekne, určitě by se zase smály. To musí vymyslet jinak.

„Hele, slyšely jste, že tu řádí pytlák?“ zkusila to večer při povídání ve stanu.
„Cože?“ zeptaly se obě najednou. „Fakt opravdickej pytlák? Já myslela, že ty jsou jenom v románech nebo ve starejch filmech,“ pokračovala Terka.
„No,“ kývla Cyrotóna několikrát hlavou, protože jí nedošlo, že potmě to stejně není vidět. „Povídali to Krňákovi. A ty to musí vědět, mladej Krňák je hajnej.“
„A to jako střílej v lese?“ vyděsila se Maruška.
„To nevím,“ zaváhala Cyrotóna, „ale vím, že líčí oka na zajíce. Tam na tom poli nahoře nad kostelem u lesa. Na malý roztomilý zajíčky,“ dodala procítěně a čekala na účinky svých slov.
„No to je strašný,“ ozvala se Mařenka. „To s tím nikdo nic nedělá?“
„No třeba bysme s tím mohly něco zkusit udělat my,“ nadhodila Cyrotóna jako by nic.
„My? Jak prosím tě,“ ozvalo se ze tmy.
„Mě napadlo, že bysme ho mohly zkusit vystrašit.“
„Hele, to je nějaká blbost ne? Čeho by se asi tak bál pytlák? To si chceš jako vzít mysliveckou uniformu a flintu, nebo co?“
„To ne. Spíš si hrát na strašidla.“
Ze tmy se ozvalo dvojí chichotání. „Prosím tě, ty jsi fakt jak malá. Na strašidla věříš leda tak ty. Jako s těmi skřítky. Pytlák se prostěradlovýho bubáka bát nebude.“
„To ne, ale světýlek by mohl. A taky šílenýho chechotu. Hele, schválně poslouchejte.“ Cyrotóna nahmátla potmě mobil a chvíli v něm pátrala. Najednou se stanem rozlehl šílený chechot, až tuhla krev v žilách. Cyrotóna cítila, jak Maruška vedle ní leknutím nadskočila.
„Probůh, co to bylo?“ hlesla Maruška po chvíli ticha.
„Joker. Jsem si ho stáhla z netu.“
„No dobrý, ale myslíš, že to někoho dospělýho vyděsí?“
„Použijeme taky světýlka.“
„A to je zase co?“ zeptala se Terka.
Cyrotóna holkám ve stručnosti nastínila obsah rozhovoru s dědou Krňákem.
„A to jako chceš nějak ty světýlka přivolat nebo co?“ nechápala Terka.
„Ale ne. Uděláme je jenom jako. Ledkama nebo svíčkama.“
„A jak uděláš, aby tancovaly po lese?“
„To nechte na mě. Tak jdete do toho se mnou?“
„Ale tak jo,“ ozvalo se po chvilce váhání ze tmy.
„Dobře. Ale musíte mě zítra nechat něco zařídit a krýt mě před mámou. A teď už dobrou noc.“
„Dobrou,“ zaznělo se dvojhlasně.

Ráno Cyrotóně přálo štěstí. Máma musela jet do Prahy, a tak s nimi zůstal dopoledne doma jenom táta.
„Holky, jste už velké, tak doufám, že nebudete dělat nějaké skopičiny, já potřebuju trochu pracovat. Kdybyste někam šly, tak mi řekněte. Jinak tady si v chatě i na zahradě tropte, co chcete,“ prohlásil hned zrána a od té doby seděl na zahradě pod slunečníkem a ťukal do klávesnice.

Holky prošmejdily celou chatu, hlavně komoru, kůlnu a máminy kabelky. A vyplatilo se, našly šest malých led světýlek, z nichž pět ještě svítilo. „No jo, máma tyhle blikátka miluje. Vždycky si nějaký koupí do kabelky, pak ho nemůže najít a koupí si další,“ pochechtávala se Cyrotóna. Kromě svítilniček nalezly v komoře také balíček dortových svíček. Cyrotóna ještě sebrala v kuchyni zápalky a vše si strčila do kapsy.
„Tak a teď mě musíte pustit do lesa, abych mohla udělat nějaké přípravy,“ prohlásila Cyrotóna rozhodně. „Tátovi řekneme, že jdeme se Šnapem na vycházku.“
Jak řekla, tak udělaly.

Když se dost vzdálily od chaty, Cyrotóna předala Marušce vodítko se Šnapem. „Pevně ho drž, bude chtít jít za mnou. Chvíli tady počkejte. Já zatím zařídím vše potřebné a vrátím se.“
Maruška s Terezkou se na sebe podívaly, potom na Cyrotónu, pokrčily rameny a sedly si na hromadu klád u cesty. Cyrotóna se otočila a vyrazila hlouběji do lesa. Za chvíli byla u křoví, za kterým se ukrývá vesnička pidižvíků. Zapískala dohodnutý signál a čekala. Po chvilce čekání se ze křoví vynořili Eda s Vikym.
„Ahoj,“ pozdravili.
„Ahoj. Kde máte ostatní?“
„Nemohli nebo jsou zrovna někde pryč. Copak se děje? Kolik dnů ses vůbec neukázala….,“ řekl Viky.
„To je jedno, asi nemohla,“ odpověděl Eda za Cyrotónu a obrátil se k ní: „Já bych ti chtěl strašně moc poděkovat za tátu. Už jsem myslel, že ho nikdy neuvidím. A máma jak je šťastná, to si ani neumíš představit.“
„Rádo se stalo,“ odpověděla Cyrotóna a maličko se začervenala. „Teď jsem tu ale kvůli něčemu jinému,“ dodala. „Vymyslela jsem plán na pomoc zajíčkům proti pytlákovi.“
Cyrotóna si nejprve nechala od Edy podrobně vysvětlit, na které louce pytlák líčí oka. Potom pidižvíkům nastínila svůj plán a hlavně jejich úlohu.
„Tak nezapomeňte, dnes v noci. Určitě budete moci přijít?“
„Spolehni se,“ kývl Eda a rozloučili se.

Cyrotóna se vrátila zpátky k palouku, na kterém zanechala Mařenku a Terku. Šnap nadšeně kňučel a skákal. Teď už ho mohly pustit z vodítka.
„Tak pojďme, v lese už je všechno nachystáno,“ pokynula Cyrotóna hlavou směrem k chatě. „Teď si ještě vy dvě musíte do mobilů stáhnout taky Jokerův smích. Tak jdeme domů na wi-finu.“