Zpátky na chatu

Cyrotóně se podařilo pronést Matěje nepozorovaně k sobě do pokoje vcelku bez problémů. Táta byl ještě v práci, máma se zaobírala praním a žehlením a Šnap se naštěstí už taky uklidnil. V pokoji se rozhlížela, kde by Matěje co nejlépe ubytovala, aby to měl pohodlné, nic se mu nestalo a pokud možno ho i Šnap nechal na pokoji. Nakonec jí padl do oka domeček pro panenky. Otevřela klobouk, podebrala Matěje otevřenou dlaní a opatrně ho do domečku přenesla. Matěj se rozhlédl a hned v zápětí nadskočil, zaječel a schoval se za křeslo v panenkovském obýváku.
„Pppprrrroboha, co to je za děsivé figuríny?“, drkotal zuby a třásl se za křeslem.
„Promiňte, to jsou barbíny. Panenky na hraní. Hned je dám pryč,“ omluvila se Cyrotóna a rychle vyndala barbíní rodinu z domečku.
Matěj opatrně vylezl zpoza křesla a rozhlédl se. Cyrotóna mu ukázala postel, stůl a židli a vysvětlila, že se jedná pouze o dočasné útočiště, než ho odveze zpět do lesa. Nakonec mu popřála pěkný pobyt, jak to slyšela loni o dovolené v Řecku v hotelu, a slíbila donést něco k jídlu.

Aby dostála slibu, vypravila se do kuchyně zjišťovat, co dnes bude k večeři.
„Co by,“ odpověděla máma dost nevrle. „Musím vyprat, a dodělat tenhle překlad. Večer to musí odejít. Vůbec nemám čas vařit. Namaž si něco. Nebo jsou tam jogurty.“
Cyrotóna vylovila z lednice jogurt pro sebe a ve spíži vzala rohlík a jahodovou marmeládu. Rohlík nakrájela na kolečka, která namazala marmeládou. Donesla obojí do svého pokoje. Jedno kolečko rohlíku namazané marmeládou položila na talířek pro panenky a podala ho Matějovi.
„Děkuju,“ hlesl s úklonou hlavy a zakousl se do rohlíku. „Mňam,“ dodal s plnou pusou.
Cyrotóna se jenom usmála a kývla, jako že má radost, protože měla plnou pusu jogurtu a nechtěla proto mluvit.

Po večeři si šla Cyrotóna povídat s rodiči a pak vyčistit zuby a vykoupat se. Spát musela jít brzo, protože zítra ráno musí brzy vstávat. S mámou jdou k paní doktorce na odběry krve a musí tam být už před osmou. Když přišla do pokoje, nahlédla do domečku pro panenky. Matěj už spal na jedné z postelí, které obvykle patří barbínám. Cyrotóna ho opatrně přikryla a sama zalezla do postele.
Za chviličku otevřela dveře do pokoje máma, vpustila Šnapa, který byl zvyklý spát pod Toniččinou postelí, a popřála dobrou noc. Šnap se cestou na své obvyklé místo zastavil před domečkem, krátce zavětřil a několikrát tlumeně šňafnul.
„Ticho, tichoučko, Šnapíku,“ zašeptala Cyrotóna a natáhla ruku z postele. Šnap  k ní přiběhl, olízl jí ruku a pak zalezl na své obvyklé místo. V Tončině pokoji všichni usnuli.

Ráno vzbudila máma Cyrotónu brzy a hned jeli k paní doktorce. Cyrotóna ani nestihla mluvit s Matějem a jen v rychlosti mu dala do domečku nějakou sušenku ke snídani. Když se s mámou vrátily, šla si hrát k sobě do pokoje a zabalit si nějaké čisté oblečení. Matěj byl vzhůru a vypadal o něco radostněji, než včera večer. Cyrotóna se s ním pozdravila a pak začala balit. Když měla zabaleno, obrátila se na Matěje: „Musím Vás také nějak nenápadně dostat na chatu. Jak byste nejraději cestoval?“
„Já nevím,“ pokrčil rameny, „ s cestováním nemám zkušenosti.“
„Hmm,“ Cyrotóna se zamyslela, „dám Vás do toho klobouku, jako včera a navrch tašky a nechám pootevřený zip, jo?“
„Dobře,“ pokrčil Matěj rameny.
„Tony,“ ozvalo se z chodby.
„Ano, mami?“
„Už jsi zabalená? Jedeme.“
Cyrotóna honem s omluvným úsměvem strčila Matěje do klobouku a do tašky. Horní zip nechala nedopnutý. Popadla tašku a vyšla z pokoje.

S mámou naskládaly všechny tašky a Šnapa do auta a vyrazily. Za chvilku byly na Žižkově u Kudrnů.
„Ahoj,“ zdravila Cyrotóna hlasitě Marušku s Terezkou.
„Ahóóój,“ ozvalo se jí neméně hlasitě a navíc dvojhlasně v odpověď.
Holky Kudrnovy byly za chviličku i se všemi věcmi v autě a vesele štěbetaly s Cyrotónou , která úplně zapomněla, že vzadu v kufru veze černého pasažéra.

Na Matěje si znovu vzpomněla, hned jak máma otevřela na chatě kufr od auta. Popadla rychle svou tašku, aby jí nenesl nikdo jiný, a nenápadně nakoukla pootevřeným zipem dovnitř. Matěj se choulil v klobouku a ven mu vyčuhovaly jen nos a jedno oko. Cyrotóna na něj chtěla promluvit, ale bála se mluvit do tašky, aby si máma a holky nemyslely, že se zbláznila.
„Letím na záchod. Hrozně se mi chce,“ zavolala přes rameno a hnala se k chatě i s taškou v ruce.
Jakmile za ní zaklaply dveře od koupelny, otevřela tašku. Chvíli počkala, potom zmáčkla splachovadlo. V hukotu vody zašeptala do tašky: „Nebojte, už jsme na chatě. Odpoledne Vás nějak dostanu do lesa. Zatím buďte raději v tašce, ať se Vám nic nestane.“
Matěj kývl.
Cyrotóna vylezla z koupelny a nesla tašku k sobě do pokoje. Postavila jí na zem.  V zápětí přiběhl vesele poskakující Šnap. Zarazil se a zaostřil na tašku v její ruce. Naježil se a začal temně vrčet.
„Ticho,“ okřikla ho Cyrotóna, ale pro jistotu strčila tašku do skříně a zabouchla dvířka. Za Šnapem se přihrnuly holky Kudrnovy. Cyrotóna jim ukázala, kam si mají dát věci a vysvětlila, že na spaní jim večer rozloží a nafouknou matrace. A co budou dělat teď?
Terka se chtěla jít nejdřív koupat do Berounky, Maruška zase podívat k jejich chatě, jestli nejsou na záhonku jahody a Cyrotóna by nejraději do lesa, aby tam mohla odnést Matěje, ale to raději holkám neřekla. Nakonec se usnesly, že půjdou k vodě a cestou zpět se staví podívat po jahodách. Potom se uvidí.
Vrátily se rozesmáté, vydováděné a s košíčkem jahod.
„Teď můžeme ještě juknout do lesa, ne?“ nadhodila Cyrotóna.
„Do lesa? Proč?“ odvětila Maruška.
„Jste tu dlouho nebyly, tak podívat se, kde je co nového…“.
„No ale zrovna v lese?“ připojila se k sestře Terka.
Cyrotónu nevědomky zachránila máma. „Nechcete si večer opéct buřty?“ obrátila se na holky.
„Jóóó,“ ozvalo se trojhlasně.
„Tak ale musíte dojít na chrastí. Máme tu jen polena, tak ať to máme čím podpálit. Já třísky štípat neumím a táta dnes přijede pozdě.“
Najednou šly Terka i Mařenka ochotně. Cyrotóna skoro ani nestačila zalovit rukou ve skříni a schovat Matěje nenápadně do kapsy. Chudák se asi pěkně lekl, ale byl zticha.
V lese se Cyrotóna kousek vzdálila od holek. Rozhlédla se, jestli se nedívají jejím směrem, a vylovila pidižvíka z kapsy. Postavila ho na zem.
„Tak jsme v lese,“ zašeptala. „Kousek za naší chatou. Vaše vesnice je ale přestěhovaná. Tak to tam asi netrefíte?“
„To ne, ale zkuste mi napovědět a já už to nějak najdu,“ mávnul rukou Matěj. „V lese jsem přeci doma,“ a poprvé za celou dobu od jejich setkání se usmál.
Cyrotóna vysvětlila cestu k nové pidižvičí vesničce, jak nejlépe dovedla a pokusila se načrtnout plánek větvičkou do suché hlíny na kraji lesa.
„Moc Vám děkuji, Cyrotóno. Bez Vás bych se domů asi nedostal.“
„Rádo se stalo. Pozdravujte Edu a prosím, vyřiďte mu, že se ozvu. Akorát to asi bude pár dnů trvat. A na ty zajíčky jsem taky nezapomněla.“
Matěj se zatvářil nechápavě,
„To nic, Eda už bude vědět,“ usmála se Cyrotóna.
Matěj se otočil a zmizel do lesa. Cyrotóna se honem vrátila zpět k holkám.
„Uff, kde couráš. Už jsme myslely, že ses ztratila,“ okomentovala to Mařenka.
Domů donesly tři pořádné otepi chrastí, pomohly mámě rozdělat oheň a pak si s chutí opekly špekáčky.